Nevím proč, ale najednou mi vytanulo na mysli, že celý můj život je jedna velká přetvářka. Po chvíli jsem dospěl k názoru, že život všech lidí je přetvářkou, že se nikdo nedokáže nepřetvařovat. Všechno je jaksi hrané, nejde to přímo od srdce (u zdánlivých extrovertů) nebo je mnoho zamlčeno (u zdánlivých introvertů). Chtěl bych zde úvést své důvody k tomuto tvrzení.
Pro začátek bych rád zdůraznil pojmy zdánlivý introvert a extrovert. Myslím tím, že spousta lidí je ve skutečnosti introvert (extrovert), zatímco se okolí jeví jako extrovert (introvert). Nemohu říci, že toto pravidlo platí pro všechny, ale víceméně by se podle mého názoru dalo aplikovat na většinu lidí.
Když už víme, co chci pravděpodobně rozebírat, můžeme se vrhnout do úvah. Co je tedy přetvářka? Toto slovo má mnoho synonym, pro každého je však jejich seznam různý. Tradičně bych asi vyjmenoval lež, zatajování, napodobování někoho jiného. Přetvářkou ale myslím i hromadnější přetvařování. To bych ukázal na jednom příkladě. Tři lidé, mezi dvěmi je společný kamarád. Dohromady nerozluční, ale pokud jsou jen dva, vždy pomlouvají toho chybějícího. Zde je přetvářka před tím s kým pomlouvá třetího. Oba si říkají jak jsou v pohodě, ale s jiným říkají ke stejnému člověku kritiky. Kolikrát nepříjemné zjištění, je-li to tak, a to nemusí jít ani tolik o pomluvy.
Nebylo by mnohem lepší, řekli-li by si své názory, které by pak mohli vzájmně obhajovat a diskutovat tak o problémech, které by mohli vzájemně lépe vyřešit? Neříkám, u dětí to lze pochopit, ale u lidí takřka dospělých je toto zarážející. Bohužel, i dospělí nejsou vyjímkou, u nich je přetvářka kolikrát mnohem větší. Nejednou jsme slyšeli o nevěře či podvodu. Pokud bychom vše řešili bez přetvářky (pomiňme nevěru, kterou bychom také přiznali a raději se rozvedli), nic nenaznačovali a jednali na rovinu a vše řekli tak jak je, bylo by nám vždy jasné, jak se věci mají.
Někteří lidé dokonce své problémy řeší, ale s lidmi, jichž se problém netýká. Tedy když opět vezmu v úvahu nevěru, nevěrný manžel řeší tento problém s kamarádem, než aby přišel za manželkou, řekl jí co si o ní myslí a vyhnul se tak zbytečným nepříjemnostem (přestože z přiznání může vzejít nepříjemnost, je to lepší, než se celou dobu nevěry užírat).
V upřímném jednání vidím také výhodu tohoto: věděli bychom jak si stojíme přek kterým člověkem, vše co by se týkalo mezilidské komunikace by bylo zjevné, bez matoucích náznaků. Kolikrát se mi také zdá, že mě lidé odsuzují, pomlouvají, ale nevím, zda-li jim nekřivdím. Jestli jen nevidí mé zápory a nesnaží se je řešit beze mě. Zde musím uvést i upřímnost. Vlastnost, kterou velmi cením. Je dnes velmi vyjímečná a kdo dokáže při vážné konverzaci říci svůj názor do očí jinému, přestože negativní, má u mě plus :)
Upřímnost a otevřenost jsou prostředky k porozumění, dodáme-li k nim schopnost naslouchat, vnímat a chápat.